Pověst o pokladu v krajině

Když zase jednou byla muzika a on pásl, byl vyrušen náhlým objevením se neznámého stařečka, který se jej vyptával, proč dnes, když je neděle a ve vsi muzika, sám pase a nejde raději mezi chasu se poveselit? Milý pacholek stařečkovi pověděl, že slouží pro chudobu a že ze služby vypomáhá své matce, která je vdovou a nemůže dobře pracovat. Milejší prý je mu také knížka než darebnosti u muziky.

Stařeček jej pozorně vyslechl a potom jej vyzval, aby ho následoval. Pacholek šel za ním. Stařeček ho vedl ke skalce, po které však dnes už není ani památky, a proutkem, který měl v ruce, švihl do skály. Ta se otevřela a oni vešli dovnitř. Dlouhou chodbou přišli do velké síně. Kolem jejich stěn stály truhly plné zlatých a stříbrných peněz a drahého kamení, jehož leskem byla ozářena celá síň. Stařeček vzal z jedné truhly hrst stříbrných a z druhé zlatých peněz a vtiskl je užaslému chasníkovi do dlaní. Potom jej vyvedl ze skály a nařídil mu, aby nikomu neříkal, co viděl. Po tomto napomenutí švihl zase do skály proutkem. Skála se zavřela a stařeček v tom okamžení zmizel zrakům chasníka jako mizí ranní pára před sluncem. Chasník se úžasem nemohl dlouho pohnout z místa. Když se však vzpamatoval a dle peněz v hrsti poznal, že to nebyl sen, zahnal dobytek domů a šel se k muzice poveselit s chasou.

Všichni znali jeho chudobu, a proto se divili, kde se mezi nimi vzal. Divili se však ještě více, když viděli, jak platil muzikantům a hostinskému zlatým penízem. Hned na něj všichni udeřili, kde vzal tolik peněz. Chasník však pamatoval na stařečkův příkaz a nechtěl říci, odkud má peníze. Až jej začali někteří veřejně podezírati, že peníze někde ukradl, pověděl jim všecko, jak k nim přišel.

Po této příhodě se mnozí pokoušeli, aby dosáhli peněz podobným způsobem jako chasník, ale stařeček se už nikdy nikomu neukázal. Skalka se pak během doby účinkem povětrnosti a kopáním, jímž se mnozí pokoušeli dostati do chodby s penězi, rozpadla a dnes není po ní památky.