Historie
Během 14. a 16. století se majitelé Milešovic často měnili. Jeden z rodů byl rod Věžníků, po němž zůstaly náhrobní kameny s vyrytými texty a reliéfy Věžníků, které se zachovaly v kostelích v Kobeřicích. V r. 1605 koupil Milešovice Oldřich Kounic ze Slavkova, který je později prodal Lichtenstejnům sídlícím ve Ždánicích.
K roku 1569 je jako milešovický rychtář uváděn Matouš Bradáček, v roce 1582 Havel Dubový. Na počátku 17. století měly Milešovice 41 domů. Roku 1775 je také zmiňována kovárna, která patřila obci. Třicetiletá válka zanechala v osídlení obce výrazné a negativní stopy. V roce 1888 vznikl v obci první spolek – hasičský. Velkou pohromu zažila obec v roce 1787, kdy požár zachvátil prakticky všechna stavení mimo panský dvůr. V obci také opakovaně řádila cholera, která si vyžádala v roce 1831 dvacet devět obětí, v roce 1849 osmnáct mrtvých a v roce 1866 třicet pět obětí.
Při prvním sčítání lidu v Československé republice v r. 1921 bylo v obci 818 obyvatel a 177 domů. Ve třicátých letech bylo založeno hodně vinohradů.
Osvobození obce se odehrálo v časných ranních hodinách 25. dubna 1945.