Pověst o Habáňovi

V Milešovicích na pozemku, zvaném Krajina, porostlém travou, bývalo mnoho pěkných jabloní. Majitel Krajiny, stařeček Ferdinand Masař, uměl jablka dobře uschovati na zimu, nadělal hojnost křížalek a natlačil z jablek také dostatečnou zásobu jablečného vína. Víno mu bývalo za větších veder dobrým osvěžením a posilou.

Jednou za parného dne, posíliv se dávkou jabčáku, sedl si v Krajině pod stinnou jabloň nad studánkou a zakrátko se mu počaly přibírat dřímoty, až usnul.
Jak dlouho spal, nepamatoval. Slunce se naklonilo přes poledne a paprsky jeho jej vzbudily. Rozhlédl se kolem a tu uviděl za kmenem jabloně, pod níž spal, neznámého muže, který se s ním dal do hovoru. Mluvili o stromech a jejich ošetřování a také o vinohradech Troufalky řečených, které sousedily se stařečkovou Krajinou, o úrodě vína a jeho jakosti, až neznámý cizinec nabídl stařečkovi, že mu přinese ochutnat svého vína. A než se stařeček vzpamatoval, aby se zeptal, odkud by jej vzal, obrátil se cizinec do stráně a po několika krocích zmizel stařečkovi před očima. Za chvilku, jak zmizel, tak se zase objevil a v ruce nesl objemný džbán plný vína a nabízel stařečkovi nápitek.

Stařeček se nedal mnoho pobízet, s povděkem přijal a musel uznati, že tak dobrého vína ještě nepil. Velmi jej udivilo, odkud je cizinec má a ještě více jej udivil sám džbán. Nebyl z pálené hlíny jako obyčejné džbány, ale byl vyroben jakoby ze střídky chlebové. Když víno vypil, cizinec pochválil stařečka, že dobře stromy opatruje, a že sousedé mají také vinohrady v dobrém pořádku, že jej to velmi těší, neboť on prý je, a přitom oběma rukama ukázal kolem dokola, ochráncem těchto pozemků. A za tu jeho péči o stromy prý ho odmění.

Vzal džbán a zase tak tajně zmizel a za chvilku se objevil se džbánem, ale plným peněz. Dal jej udivenému stařečkovi a řekl mu, aby peněz užil k rozšíření svého hospodářství, ale aby se o tom nikomu, ani své manželce, nezmínil. Za rok ať přijde zase na toto místo a pak prý mu zase pomůže, aby se měl ještě lépe. Nato poodešel do stráně, kde opět náhle zmizel.

Stařeček mu nemohl ani úžasem poděkovat, tiskl jen pod kabát džbán s penězi a za chvilku zase účinkem vína usnul. Když opět procitl, bylo už pozdě odpoledne.

Džbán s penězi pod kabátem mu byl svědectvím, že to nebyl sen, vyvolaný snad účinkem jabčáku. S radostí pospíchal domů.

Pak se mu počalo dobře dařit, neboť darovanými penězi stále více rozšiřoval a zveleboval svoje hospodářství. Jeho manželce bylo nápadné, že mají stále dost peněz. Co chvíli na něj dorážela, kde je bere. Dlouho odolával, ale konečně jí všechno prozradil. Zapomněl na příkaz neznámého, tajemného cizince.

Po roce si vzpomněl na jeho slova a dostavil se včas na místo, kde se před rokem setkali. Cizinec přišel. Objevil se zase tak jak před rokem. Obličej však měl zachmuřený. Pohrozil stařečkovi prstem a pravil mu : „Kdybys byl dbal mého příkazu, mohl sis polepšit. Žes neposlechl, neužiješ blahobytu, který jsem ti za tvoji lásku ke stromům chystal. Dožije se ho až jeden z tvých potomků.“ Po těchto slovech zase zmizel tak tajemně, jak přišel. A džbán, který v rodině stařečkově dlouho opatrovali, zmizel též tak tajemně, že nikdo z dosud žijících členů rodu neví, kam se poděl. Jen pověst o cizinci Habáňovi se v rodině zachovala.

Dodatek k pověsti:
Když ve východní části trati Troufalky, sousedící s Krajinou, před několika lety ujelo kus půdy, jako by se do země propadla, usoudili mnozí, že se propadla do habáňských sklepů, které prý se táhnou z bývalého dvoru a pivovaru (nynější číslo popisné 2, 216 a 192) až do Krajiny. Tam prý jsou habáňské poklady uschovány na věčné časy. Jednou prý tam vnikl jeden člověk z Milešovice, a když si chtěl z pokladů něco vzíti, švihl jej kohout, který u nich seděl, proutkem, a když potom vyšel na denní světlo, padl k zemi mrtev.

K vysvětlení:
Slovo Habáň je z německého slova „Haushaben“ (společný majetek), který u nás mívali němečtí přistěhovalci ze Švýcar, výborní hrnčíři.

©2006-2024 Obecní úřad Milešovice, prohlášení o přístupnosti